15 neobvyklých míst světa, která vypadají jako z jiné planety
Jezero, které na starých snímcích vypadá jako růžová žvýkačka. Jeskyně, do které se vejde vlastní kus džungle. A solná pláň, na níž se po dešti ztrácí obzor. Vybrali jsme 15 neobvyklých míst světa, od islandské trhliny Silfra až po Krvavé vodopády v Antarktidě. Některá můžete navštívit během dovolené, k jiným se dostanou jen výzkumníci.
1. Krvavé vodopády, Antarktida
Z čela Taylorova ledovce v McMurdových suchých údolích občas vytéká silně slaná voda bohatá na železo. Když se železo dostane do kontaktu s kyslíkem, oxiduje a zanechává na ledu rezavě červenou stopu. Na sněhobílém pozadí vypadá skoro jako rozlitá barva. Místo leží v chráněné oblasti daleko od běžných tras antarktických plaveb.
2. Jezero Hillier, Austrálie
Na starších leteckých snímcích připomíná Hillier růžovou skvrnu mezi zeleným lesem a modrým oceánem. Leží na ostrově Middle Island u pobřeží Západní Austrálie. Na zbarvení slaných jezer se podílejí mikroorganismy a záleží i na koncentraci soli. Po vydatných srážkách v roce 2022 Hillier podle Tourism Western Australia ztratil svou výrazně růžovou barvu. Při plánování vyhlídkového letu proto počítejte s tím, že odstín ze starých fotografií nemusíte vidět.
3. Kráter Darvaza, Turkmenistán
V poušti Karakum hoří v kráteru zemní plyn unikající z podzemí. Přezdívku Brána do pekla si místo vysloužilo díky záběrům, na nichž ve tmě září celé dno. Okolnosti vzniku a zapálení kráteru se v různých verzích příběhu liší. Podle informací zveřejněných turkmenskými odborníky v roce 2025 oheň zeslábl, takže starší fotografie dávají o jeho intenzitě jinou představu než novější zprávy.
4. Jeskyně obřích krystalů Naica, Mexiko
Hluboko v dole Naica v mexickém státě Chihuahua vyrostly krystaly sádrovce dlouhé přes deset metrů. Některé se kříží napříč dutinou jako trámy. Vznikaly ve vodě, která si po dlouhou dobu udržovala podmínky příznivé pro růst krystalů. Extrémní teplo a vlhkost omezují i pobyt výzkumníků s ochranným vybavením. Jeskyně se běžně turisticky nenavštěvuje. Fotka od Carsten Peter.
5. Tunel lásky u Klevaně, Ukrajina
U městečka Klevaň v Rivnenské oblasti se nad kolejemi uzavírají větve stromů do dlouhého zeleného oblouku. Průjezd vlaků pomáhal udržovat v porostu volný profil, který dal tunelu jeho tvar. Místo si zatím nechte jako inspiraci na později a před plánováním cesty si přečtěte aktuální doporučení českého ministerstva zahraničí. Fotka od Oleg Gordienko.
6. Levandulová pole v Provence a Anglii
Na planině Valensole v Provence se řádky levandule táhnou po zvlněných polích až k obzoru. Podobné scenérie najdete i v anglickém Cotswolds, kde některé farmy otevírají v době květu část polí návštěvníkům. V Provence květ obvykle připadá na červen a červenec, ale nadmořská výška i průběh sezóny mohou termín posunout. Vyplatí se ověřit stav květu u konkrétní farmy. Fotka od Antony Spencer.
7. Hora Tianzi, Čína
Z vyhlídek na hoře Tianzi v provincii Chu-nan jsou vidět desítky štíhlých pískovcových sloupů porostlých zelení. Po dešti se mezi nimi drží nízká oblačnost a nad ní vyčnívají jen vrcholky. Tianzi patří do oblasti Wulingyuan zapsané na seznamu UNESCO. Základnou pro návštěvu je město Čang-ťia-ťie (Zhangjiajie).
8. Stromy dračí krve na Sokotře, Jemen
Dračince na Sokotře mají široké koruny připomínající rozevřené deštníky. Jméno dračí krev odkazuje na tmavě červenou pryskyřici, kterou strom produkuje. Souostroví je zapsané na seznamu UNESCO díky množství druhů, které se přirozeně vyskytují jen tam. Sokotra je součástí Jemenu a při úvahách o cestě je třeba vycházet z aktuálního doporučení českého ministerstva zahraničí.
9. Gangkhar Puensum, Bhútán
Nejvyšší hora Bhútánu měří přibližně 7 570 metrů a bývá uváděna jako nejvyšší dosud neslezený vrchol světa. Zájemci o horskou krajinu mohou vrchol vidět při treku v okolních údolích. Bhútánská cestovní společnost popisuje i trasu přes odlehlé údolí Zhigeyphu s výhledy na vysokohorská jezera.
10. Salar de Uyuni, Bolívie
Největší solná pláň světa zabírá přes 10 000 kilometrů čtverečních. Za sucha je její povrch rozpraskaný do bílých mnohoúhelníků. Když jej po deštích pokryje tenká vrstva vody a nefouká, odráží se v ní mraky a hranice mezi zemí a oblohou skoro zmizí. Právě množství vody rozhoduje, jestli uvidíte zrcadlo a kudy se po pláni dá projet.
11. Trhlina Silfra, Island
V národním parku Þingvellir se můžete se šnorchlem nebo potápěčskou výbavou ponořit do zatopené pukliny v oblasti, kde se od sebe vzdalují severoamerická a euroasijská tektonická deska. Voda se před vstupem do pukliny filtruje přes pórovitou lávu, a proto je mimořádně průzračná. Zároveň je celoročně studená, kolem 2 až 4 °C. Na organizovanou návštěvu se chodí v odpovídající výstroji.
12. Jeskyně Sơn Đoòng, Vietnam
Když se na několika místech propadl strop jeskyně, proniklo dovnitř denní světlo a na dně vyrostla vegetace. UNESCO popisuje Sơn Đoòng jako jeskyni s největší zdokumentovanou chodbou z hlediska průměru a souvislosti. Vchod našel místní obyvatel Hồ Khanh a v roce 2009 jeskyni prozkoumal britsko-vietnamský tým. Návštěva má podobu vícedenní expedice s průvodcem. Fotka od Carsten Peter.
13. Stolová hora Roraima, Jižní Amerika
Ploché temeno Roraimy se zvedá nad okolní krajinou a končí téměř kolmými stěnami. Na stolové hoře se stýkají hranice Venezuely, Brazílie a Guyany. Na vrcholu se mezi skalami drží mělká jezírka a počasí se rychle mění. Venezuelská část patří k národnímu parku Canaima, který UNESCO zapsalo mimo jiné kvůli krajině stolových hor zvaných tepui.
14. Oko Sahary, Mauritánie
Na satelitním snímku vypadá Richatská struktura jako terč namalovaný uprostřed pouště. Soustředné prstence poblíž města Ouadane mají v průměru zhruba 40 kilometrů. Tvar kdysi vedl k domněnce o dopadu meteoritu. Dnešní geologické vysvětlení vychází z eroze vyklenutých vrstev hornin, které zvětrávají různou rychlostí.
15. Duhové hory u Čang-jie, Čína
Na svazích v geoparku Zhangye v provincii Kan-su se střídají červené, okrové a šedé pruhy. Barvy souvisejí se složením jednotlivých vrstev usazených hornin, zatímco jejich šikmý průběh a tvary svahů formovalo vyzdvižení a eroze. Odstíny se mění se světlem. Z vyhlídek nejlépe vynikne, jak barevné vrstvy pokračují přes několik sousedních hřbetů.
Které z těchto míst byste chtěli vidět na vlastní oči? Já bych si nejradši počkal na chvíli, kdy se na solné pláni Salar de Uyuni ztratí obzor. A kdybych měl jen prodloužený víkend, lákala by mě Silfra na Islandu. Už jen kvůli tomu, jaké to asi je ponořit se do tak průzračné vody.
Jestli už si některé z míst ukládáte do mapy, mrkněte na akční letenky nebo vybrané zájezdy. A pokud si cestu raději poskládáte sami, v Radách na cesty najdete tipy k hledání a rezervaci letenek.